Snad se někdy dostanu zkusit si napsat nějakou malou aplikačku.
http://forums.pinstack.com/showthread.php?t=1812
http://www.ericgiguere.com/blackberry/index.html
pondělí 27. července 2009
neděle 19. července 2009
Proč nejsou ČSSD a KSČM spojité nádoby
[2]„Spojovat 131 let boje sociální demokracie za demokracii a odporu proti komunismu a fašismu s možností návratu komunistů k moci, je buďto naprostá historická neznalost nebo zlá lež, která ale v obou případech pošlapává památku tisíců sociálních demokratů, kteří za tyto hodnoty položili své životy či trpěli v komunistických lágrech“ [Jaroslav Pelikán]
I tak se najde mnoho lidí a institucí, které baví pořád dokola oživovat zombie českého politicko-mediálního prostoru jménem KSČM-ČSSD. S oblibou tak dělají političtí protivníci (například ODS) u kterých je to ještě pochopitelné protože se jedná o munici, která kdysi zabrala (vzpomínáte na Klausovu mobilisaci?) a zdá se, že má v sobě ještě pořád dostatek střelného prachu.
Mediální zkratka a populismus některých zasvěcených komunisto-sociáldemokratických bijců však postrádá historickou souvislost a i propojení s reálnou situací. Tím druhým mám na mysli situaci, která by nastala, kdyby se obě strany skutečně sblížili (především ve vládní koalici). I o tom bude pokračování toho článku.
[1] K tomu, aby se stala plnohodnotnou a nezpochybnitelnou součástí politického systému českého státu, musí KSČM vykonat ještě mnohé -v prvé řadě se vypořádat se svou temnou minulostí. Je, myslím, v zájmu demokracie v této zemi, aby to udělala čím dříve, tím lépe. Určitě ale tohle neudělá, pokud na ní budou útoky, které zpochybňují její samotnou existenci. [Jiří Paroubek]
Ač se nám mnohé zprávy snaží podstrčit informaci, že KSČM a ČSSD jsou spojité nádoby, není tomu tak. I když jsou obě strany levicové a jejich programy mají k sobě blízko, existují jisté markantní rozdíly, které stojí za povšimnutí.
Dle [3] jsou nejdůležitější parametry odlišnosti voličů KSČM a ČSSD:
a. Vztah k režimu
b. Vztah k evropské integraci
c. Mentalita voličů KSČM
d. Míra identifikace se stranou a světonázorem
e. Politické vztahy voličů obou stran
Přičem vztah k režimu a skrytá podpora třídního boje je něčím s čím nemůže žádný demokrat (a to ani sociální) souhlasit. KSČM musí projít hlubokou katarzí (pouhá omvula je nedostatečné a z jistého úhlu ostentativní gesto), než by jí mohl běžný středový nebo umírněný levicoví volič věřit. Z toho vyplývá i fakt že jen velice malé procento voliču ČSSD by bylo ochotno volit KSČM (přičemž naopak toto pravidlo neplatí).
KSČM má jistě své pevné voličské jádro, ale mnoho voličů ji volí i jako revoltu proti vládnoucím pravicovým stranám (taková truc-volba). KSČM ale také představuje jasnou linii tvrdého levicového postoje a svojí existencí pomáhá ČSSD k obrazu umírněné strany. Dá se říci, že svou pouhou existencí KSČM dovoluje ČSSD přebrat středové voliče liberálně pravicovým stranám. Pro ČSSD je tedy vhodné aby KSČM existovala a na druhou stranu by pro ni nejspíš bylo špatné kdyby se jí podařilo vymazat ji z parlamentu úplně. Tvrdé levicové jádro voličů by nevynahradilo svým počtem odsun voličů středových (i když by jistě záleželo na způsobu pohlcení).
[2] Vedení ČSSD také veřejně a jasně deklarovalo, že v případě volebního vítězství v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny nepřipadá spolupráce s KSČM na vládní úrovni v úvahu.
Bohumínské usnesení zapovídá ČSSD spolupráci s KSČM. Často je zmiňováno právě jako pojistka proti přímé vládní spolupráci (a to nejen členy ČSSD, ale například i předsedou KSČM). Co to vlastně je Bohumínské usnesení?
[3] Toto usnesení, které bylo jedním z bodů sjezdu sociální demokracie, lze považovat za klíčové v otázce spolupráce sociálních demokratů s některými stranami české politické scény.
Text 14. usnesení XXVII. sjezdu: „Sjezd schvaluje „Platnost závěrů hradeckého sjezdu ČSSD o nepřípustnosti spolupráce sociální demokracie s extremistickými politickými stranami. Vylučuje politickou spolupráci se SPR-RSČ, SČK, MNS, KSČM, LB a SDL.“
Moho stan, které bylo v bohumínském usnesení vyjmenováno již pohřbily dějiny. Nikoliv však KSČM.
Než se budeme snažit odpovědět na otázku jak se KSČM zbavit, tak si připomeňme polistopadová léta a situaci, která zprostředkovaně vedla ke stavu, ve kterém se nacházíme nyní.
[1]Když jsem v květnu 1990 spolu s Jiřím Horákem podpisoval vyhlášení těch českých historických stran (ČSSD, nár. soc. a lidovců), jehož součástí byla také výzva k pozastavení činnosti komunistické strany, nechápal jsem, že dělám zřejmě největší politickou hloupost svého života. Komunisté a jejich voliči následně totiž reagovali zcela pochopitelným způsobem. Semklo je to a to se následně ukázalo plně ve volbách v červnu 1990, kdy dosáhli výborného volebního výsledku. Přitom tehdy - půl roku po pádu komunistického režimu - měl takový útok na komunisty určitě opodstatnění a logiku. Žádat ovšem něco takového dnes, téměř šestnáct let po pádu bývalého režimu, je věcí politicky zcela stupidní, nemoudrou. A také neproduktivní a ve svých důsledcích nahrávající komunistické straně, jejíž řady se opět semknou. [Jiří Paroubek]
[2] „ČSSD, jako nejsilnější středolevá stran je tím prvním, kdo má zájem na omezení společenského vlivu KSČM a v tomto bodě s autory výzvy naprosto souhlasíme a je to náš společný a dlouhodobý úkol. Lišíme se ale ve způsobu řešení, který bychom chtěli nalézt právě ve společné diskusi na půdě Masarykovy akademie. My jsme demokratická strana a jediným demokratickým bojem s komunistickou stranou jsou volby. Všechny politické strany musí nabízet takový program, aby si lidé zvolili jinou cestu, než tu, kterou nabízí KSČM. Vliv komunistů zmizí ve chvíli, kdy od nich odejdou jejich voliči. Zákazy a omezování svobody názoru jsou přesně takové projevy totality, proti kterým antikomunisté bojují,“ [Lubomír Zaorálek].
Nejrychlejším způsobem jak se KSČM zbavit se tedy zcela neintuitivně zdá pustit ji k vládní zodpovědnosti. Přežívat v parlamentu desítky let v roli opozice a říkat jak se to má dělat je přesně ten recept na udržení členské základny a truc-voličů. Pokud by se KSČM projevila jako strana, která nemá co víc nabídnout než pouhé negativní zrcadlo a politikaření, mnoho jejích původních voličů by ji opustilo. Navíc by i vnitrostranicky mohlo dojít k daleko větším pntím, než jaké jsme zažívali doposud.
Jiným způsobem by bylo jasné prosazování umírněné levicové politiky z řad jiných stran, které by v dlouhodobém horizontu odsály voliče KSČM.
A konečně posledním a asi nejdelším procesem by byl přerod KSČM zevnitř. KSČ se bohužel připravila po 68. o možnost vnitřní reformy tím, že veškerou reformní sílu vyloučila ze strany. Reformisté by se tedy museli zrodit z nové generace, která by nahradila současnou členskou zákaldnu v horizontu 30-40 let.
[1]Docela mě už unavuje to, že vlastně denně musím odpovídat na otázku, zda připadá po příštích volbách v úvahu koaliční vláda soc. dem. a komunistů. A říkám vždy jasně a otevřeně, že nikoliv. Komunistická strana, ani situace ve společnosti k tomu není zralá. Jediná levicová vláda, která přichází v úvahu po příštích volbách, je menšinová vláda soc. dem....[Jiří Paroubek]
[2] http://www.cssd.cz/dokumenty/clanky/a23517.html
[3] http://is.muni.cz/th/52863/fss_m/Diplomova_prace_Panes.pdf?lang=en
I tak se najde mnoho lidí a institucí, které baví pořád dokola oživovat zombie českého politicko-mediálního prostoru jménem KSČM-ČSSD. S oblibou tak dělají političtí protivníci (například ODS) u kterých je to ještě pochopitelné protože se jedná o munici, která kdysi zabrala (vzpomínáte na Klausovu mobilisaci?) a zdá se, že má v sobě ještě pořád dostatek střelného prachu.
Mediální zkratka a populismus některých zasvěcených komunisto-sociáldemokratických bijců však postrádá historickou souvislost a i propojení s reálnou situací. Tím druhým mám na mysli situaci, která by nastala, kdyby se obě strany skutečně sblížili (především ve vládní koalici). I o tom bude pokračování toho článku.
Čím se liší volič KSČM od voliče ČSSD
[1] K tomu, aby se stala plnohodnotnou a nezpochybnitelnou součástí politického systému českého státu, musí KSČM vykonat ještě mnohé -v prvé řadě se vypořádat se svou temnou minulostí. Je, myslím, v zájmu demokracie v této zemi, aby to udělala čím dříve, tím lépe. Určitě ale tohle neudělá, pokud na ní budou útoky, které zpochybňují její samotnou existenci. [Jiří Paroubek]
Ač se nám mnohé zprávy snaží podstrčit informaci, že KSČM a ČSSD jsou spojité nádoby, není tomu tak. I když jsou obě strany levicové a jejich programy mají k sobě blízko, existují jisté markantní rozdíly, které stojí za povšimnutí.
Dle [3] jsou nejdůležitější parametry odlišnosti voličů KSČM a ČSSD:
a. Vztah k režimu
b. Vztah k evropské integraci
c. Mentalita voličů KSČM
d. Míra identifikace se stranou a světonázorem
e. Politické vztahy voličů obou stran
Přičem vztah k režimu a skrytá podpora třídního boje je něčím s čím nemůže žádný demokrat (a to ani sociální) souhlasit. KSČM musí projít hlubokou katarzí (pouhá omvula je nedostatečné a z jistého úhlu ostentativní gesto), než by jí mohl běžný středový nebo umírněný levicoví volič věřit. Z toho vyplývá i fakt že jen velice malé procento voliču ČSSD by bylo ochotno volit KSČM (přičemž naopak toto pravidlo neplatí).
KSČM má jistě své pevné voličské jádro, ale mnoho voličů ji volí i jako revoltu proti vládnoucím pravicovým stranám (taková truc-volba). KSČM ale také představuje jasnou linii tvrdého levicového postoje a svojí existencí pomáhá ČSSD k obrazu umírněné strany. Dá se říci, že svou pouhou existencí KSČM dovoluje ČSSD přebrat středové voliče liberálně pravicovým stranám. Pro ČSSD je tedy vhodné aby KSČM existovala a na druhou stranu by pro ni nejspíš bylo špatné kdyby se jí podařilo vymazat ji z parlamentu úplně. Tvrdé levicové jádro voličů by nevynahradilo svým počtem odsun voličů středových (i když by jistě záleželo na způsobu pohlcení).
Bohumínské usnesení
[2] Vedení ČSSD také veřejně a jasně deklarovalo, že v případě volebního vítězství v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny nepřipadá spolupráce s KSČM na vládní úrovni v úvahu.
„K odmítnutí vládní spolupráce s KSČM nás zavazuje Bohumínské usnesení a také řada dalších důvodů, pro které je vláda s komunisty nepřijatelná. Komunisté se dostatečně nedistancovali od své zločinné minulosti, jak v naší zemi, tak i ve světě. Komunisté nesouhlasí s členstvím ČR v euroatlantických strukturách EU a NATO, které jsou pro nás zárukou bezpečnosti, prosperity a demokratického vývoje v ČR. KSČM také přímo zpochybňují význam a hodnotu soukromého vlastnictví pro fungování demokratické společnosti, to je pro sociální demokracii naprosto nepřijatelné,“ [Bohuslav Sobotka]
Bohumínské usnesení zapovídá ČSSD spolupráci s KSČM. Často je zmiňováno právě jako pojistka proti přímé vládní spolupráci (a to nejen členy ČSSD, ale například i předsedou KSČM). Co to vlastně je Bohumínské usnesení?
[3] Toto usnesení, které bylo jedním z bodů sjezdu sociální demokracie, lze považovat za klíčové v otázce spolupráce sociálních demokratů s některými stranami české politické scény.
Text 14. usnesení XXVII. sjezdu: „Sjezd schvaluje „Platnost závěrů hradeckého sjezdu ČSSD o nepřípustnosti spolupráce sociální demokracie s extremistickými politickými stranami. Vylučuje politickou spolupráci se SPR-RSČ, SČK, MNS, KSČM, LB a SDL.“
Moho stan, které bylo v bohumínském usnesení vyjmenováno již pohřbily dějiny. Nikoliv však KSČM.
Jak se zbavit KSČM?
Než se budeme snažit odpovědět na otázku jak se KSČM zbavit, tak si připomeňme polistopadová léta a situaci, která zprostředkovaně vedla ke stavu, ve kterém se nacházíme nyní.
[1]Když jsem v květnu 1990 spolu s Jiřím Horákem podpisoval vyhlášení těch českých historických stran (ČSSD, nár. soc. a lidovců), jehož součástí byla také výzva k pozastavení činnosti komunistické strany, nechápal jsem, že dělám zřejmě největší politickou hloupost svého života. Komunisté a jejich voliči následně totiž reagovali zcela pochopitelným způsobem. Semklo je to a to se následně ukázalo plně ve volbách v červnu 1990, kdy dosáhli výborného volebního výsledku. Přitom tehdy - půl roku po pádu komunistického režimu - měl takový útok na komunisty určitě opodstatnění a logiku. Žádat ovšem něco takového dnes, téměř šestnáct let po pádu bývalého režimu, je věcí politicky zcela stupidní, nemoudrou. A také neproduktivní a ve svých důsledcích nahrávající komunistické straně, jejíž řady se opět semknou. [Jiří Paroubek]
[2] „ČSSD, jako nejsilnější středolevá stran je tím prvním, kdo má zájem na omezení společenského vlivu KSČM a v tomto bodě s autory výzvy naprosto souhlasíme a je to náš společný a dlouhodobý úkol. Lišíme se ale ve způsobu řešení, který bychom chtěli nalézt právě ve společné diskusi na půdě Masarykovy akademie. My jsme demokratická strana a jediným demokratickým bojem s komunistickou stranou jsou volby. Všechny politické strany musí nabízet takový program, aby si lidé zvolili jinou cestu, než tu, kterou nabízí KSČM. Vliv komunistů zmizí ve chvíli, kdy od nich odejdou jejich voliči. Zákazy a omezování svobody názoru jsou přesně takové projevy totality, proti kterým antikomunisté bojují,“ [Lubomír Zaorálek].
Nejrychlejším způsobem jak se KSČM zbavit se tedy zcela neintuitivně zdá pustit ji k vládní zodpovědnosti. Přežívat v parlamentu desítky let v roli opozice a říkat jak se to má dělat je přesně ten recept na udržení členské základny a truc-voličů. Pokud by se KSČM projevila jako strana, která nemá co víc nabídnout než pouhé negativní zrcadlo a politikaření, mnoho jejích původních voličů by ji opustilo. Navíc by i vnitrostranicky mohlo dojít k daleko větším pntím, než jaké jsme zažívali doposud.
Jiným způsobem by bylo jasné prosazování umírněné levicové politiky z řad jiných stran, které by v dlouhodobém horizontu odsály voliče KSČM.
A konečně posledním a asi nejdelším procesem by byl přerod KSČM zevnitř. KSČ se bohužel připravila po 68. o možnost vnitřní reformy tím, že veškerou reformní sílu vyloučila ze strany. Reformisté by se tedy museli zrodit z nové generace, která by nahradila současnou členskou zákaldnu v horizontu 30-40 let.
Dovětek
[1]Docela mě už unavuje to, že vlastně denně musím odpovídat na otázku, zda připadá po příštích volbách v úvahu koaliční vláda soc. dem. a komunistů. A říkám vždy jasně a otevřeně, že nikoliv. Komunistická strana, ani situace ve společnosti k tomu není zralá. Jediná levicová vláda, která přichází v úvahu po příštích volbách, je menšinová vláda soc. dem....[Jiří Paroubek]
Bibliografie
[1] http://www.cssd.cz/dokumenty/archiv/archiv-2005/s2415/a2743.html[2] http://www.cssd.cz/dokumenty/clanky/a23517.html
[3] http://is.muni.cz/th/52863/fss_m/Diplomova_prace_Panes.pdf?lang=en
úterý 14. července 2009
sobota 11. července 2009
OSVČ při kombinované formě studia
Tady na fóru jsem našel dotaz, který řeší otázku podnikání a placení záloh při souběžném kombinovaném studiu http://diskuse2.jakpodnikat.cz/viewtopic.php?id=1616
Ke zdravotnímu pojištění čtěte zde: http://www.jakpodnikat.cz/zdravotni-pojisteni.php
K sociálnímu pojištění čtěte zde: http://www.jakpodnikat.cz/socialni-poji … peceni.php
K dani z příjmů čtěte zde: http://www.jakpodnikat.cz/dan-z-prijmu.php , podmínky pro rok 2009 se významně neliší.
Podmínky nezaopatřenosti dítěte při kombinované formě studia jsou u obou pojistných stejné i když je u každého pojistného odkaz na jiný zákon. U zdravotního pojištění se nezaopatřenost posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře, u sociální pojištění se posuzuje podle zákona o důchodovém pojištění. Podle obou předpisů jste nezaopatřeným dítětem (studentem), ale nesmíte vykonávat samostatnou výdělečnou činnost v rozsahu, který by zakládal povinnou účast na důchodovém pojištění. Povinná účast na důchodovém pojištění by vám vznikla v případě, že byste vykázala u samostatné výdělečné činnosti rozdíl příjmů a výdajů ve výši 51.744,- Kč za rok, nebo v průměru 4.312,- za každý měsíc podnikání.
Ke zdravotnímu pojištění čtěte zde: http://www.jakpodnikat.cz/zdravotni-pojisteni.php
K sociálnímu pojištění čtěte zde: http://www.jakpodnikat.cz/socialni-poji … peceni.php
K dani z příjmů čtěte zde: http://www.jakpodnikat.cz/dan-z-prijmu.php , podmínky pro rok 2009 se významně neliší.
čtvrtek 9. července 2009
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)